Stavba německých ponorek začala v roce 1906 s ponorkou U1. Během první světové války se ponorka vyvinula z malého torpédoborce ve strategický zbraňový systém, jehož kontroverzním vyvrcholením byla neomezená ponorková válka. Ve druhé světové válce Kriegsmarine nasadila přes 1100 ponorek, které zpočátku dosáhly velkého úspěchu. Od roku 1943 však technický pokrok Spojenců vedl k efektivnímu boji proti německým ponorkám. Inovace, jako naváděcí torpéda, zůstaly strategicky z velké části neúčinné.

Se založením německého námořnictva v roce 1956 začala rekonstrukce německých ponorek – zpočátku opravami starších ponorek z druhé světové války, poté stavbou nových, jako například třídy 201 a 205. V roce 1965 následovala třída 206, optimalizovaná pro operace v Baltském moři. Tato třída se vyznačovala vysokou manévrovatelností, nízkým magnetickým a akustickým signálem a moderní senzorickou technologií. Celkem bylo postaveno 18 kusů, z nichž dvanáct bylo od poloviny 80. let 20. století přestavěno na výkonnější ponorku třídy 206A.

Článek SCHIFF Profile 29 nabízí na 48 stranách komplexní přehled o ponorce třídy 206. Je rozdělen do následujících sekcí: technologie a výzbroj, výcvik a nasazení, vyřazení z provozu a nástupnictví – včetně historie muzejní ponorky U17. Článek je doplněn 81 barevnými fotografiemi, 15 černobílými fotografiemi a 12 technickými diagramy a výkresy.